• Lucie

Točíte videa? A jde vám to?

Vždycky když vidím videa a celé seriály svých oblíbených osobností třeba na Linkedinu, říkám si, že natočit nějaké video musí být strašně jednoduché. Mluvit umím, jsem komunikativní, jako úplná opice taky nevypadám... Tak hurá na to. Tři, dva, jedna - točíme.


A taky že jo. Na podzim jsem se rozhodla, že od ledna 2019 začnu pravidelně postovat videoblog. Někdy v prosinci loňského roku jsem si napsala pár bodů, abych se neztratila a věděla o čem mluvit. Nic nového, objevného, prostě snadné téma. S kamarády u piva jsme to už přeci probrali horem dolem, s kolegama v kanceláři taky. Cáááájk.


Řádně jsem se oblékla, načinčala, nalíčila, vystajlovala své bezprostřední okolí, aby nebylo vidět, jaký mám na stole běžně chaos. Natočila jsem asi minutu a šokovaně jsem zastavila v půlce věty. Nemohla jsem samu sebe poslouchat. Sakra! Jak to? S psaním nemám problém, vím, co chci říct. Mluvit s lidmi je mým denním chlebem. Po deseti letech v byznysu a nevydržím mluvit minutu na kameru tak, aby se to dalo poslouchat?


OK. Lucie klid. Nejsi žádný béčko, chce to trochu sofistikovanější přístup. Holt nemůžeš mluvit z patra. S touhle myšlenkou jsem usedla k notebooku a začala si psát projev. Vyšperkovala jsem si jej poznámkami kde jaký vtip použiju. Vypadalo to dokonale. Sedla jsem si před kameru a začala číst. Natočila jsem to celé. A pustila si to. No ty vole!!!! To bylo první, co jsem si pomyslela, když jsem viděla prvních 30 sekund. To se nedalo!


OK. Lucie klid. Nejsi žádný béčko. Chce to trochu tréninku. Vždyť dneska videa točí každý. Tak to nemůže být tak těžké. Další pokus. Dechové cvičení na zklidnění, chvilka meditace. Opakuji si sama pro sebe, co chci říct. A všechno, co říkám dává smysl. Pouštím kameru a jedu na ostro. Opakuji ta samá slova, co před chvílí. Ale SAKRA není to totéž. Jak pustím kameru, jako kdyby se mi mozek přepl na mód #jsiúplněmarnátrubko a dokonce se chvílemi přistihnu, že koktám!


OK. Lucie klid. Nejsi žádný béčko utěšuju se už hodně nejistě. Vždyť videa točí i desetiletý děcka a vypadají v pohodě. Nehroutí se, nekoktají. Slyším smích. Zpoza dveří mě sleduje můj 13ti letý syn. "Mami, co tady nacvicuješ?" uchichtává se posměšně. Mám chuť ho strčit do babyboxu, dacana škodolibého. Ačkoliv je prosinec a sotva polovina vánočních prázdnin, s rodičovskou nadřazeností mu připomínám hrozící trojku z češtiny a nutnost šprtání i o prázdninách. To má za to, drzoun jeden.


OK. Lucie klid. Nejsi žádný béčko. Je leden a se začátkem nového roku je potřeba začít makat na svých plánech a cílech. Chce to trochu tréninku, Otrkat se. Démosthenés se taky nenaučil řečnit přes noc. Točím videa jen tak. O čemkoli. A vlastně to není marný. Koukám se na každé video a dělám si seznam všeho, co ze svého projevu musím odstranit. Makám. Videoblog nebude od ledna, ale bude letos.


Je čas. Musím to zase zkusit naostro. Tři, dva, jedna - jedem. Natočím dvě a půl minuty. Pouštím. Chce se mi brečet. Strašný, strašný, strašný. Takhle blbě mluvím i normálně? To doufám ne. Protože jestli každé druhé slovo proložím takovým tím "mmmmmm" a pořád protáčím oči v sloup a vlastně vypadám, že vůbec nevím, o čem mluvím - lidi, já se Vám strašně omlouvám. Až to budu dělat, pleskněte mě. Videoblog bude v lednu. Asi v roce 2039.


A teď, řekněte mi, že jste to taky měli takhle. Uklidněte mě, prosím. Jak jste to překonali? Jak to děláte? Dá se to naučit, že jo?


#marketing #selfmarketing #osobníbrand #videa #točíme #videoblog

Máte něco na srdci?

Můžete mi poslat email:

lucie.zitt@email.cz

Lucie Zitterbartová

IČ: 74515241

Nebo mne jednoduše najdete na všemožných sociálních sítích.

  • Facebook - Black Circle
  • Twitter

© 2019 by Lucie Zitterbartová. Česká Republika/Praha. Proudly created with Wix.com