Máte něco na srdci?

Můžete mi poslat email:

lucie.zitt@email.cz

Lucie Zitterbartová

IČ: 74515241

Nebo mne jednoduše najdete na všemožných sociálních sítích.

  • Facebook - Black Circle
  • Twitter

© 2019 by Lucie Zitterbartová. Česká Republika/Praha. Proudly created with Wix.com

  • Lucie

O pohovoru

Lustruju pracovní portály a snažím se najít něco smysluplného. Občas pošlu CV ve stylu "co kdyby", ale už dopředu vím, že se spíš děsím toho, že se ozvou. Zvoní mi telefon.

Na druhé straně se ozve docela příjemná kočka, že je z advokátky a že sice už mají skoro uzavřený výběrko, ale ještě ji moje CV zaujalo a jestli můžu ještě dnes přijít tak na půl šestou.


Pecka, říkám si. Zjevně sice mají kandidátky, ale asi nikoho, z koho by si sedli na prdel. Nu což, hodím sprchu, našminkuju si na ksicht nějaký ten facelift a vyrážím se ucházet o pozici office managerky v advokátce.


Na židličku v recepci jsem usazena sympoš týpkem. Asi nějaký koncipoš. Vedle mne sedí ještě nějaká paní. Džíny, vytahaný svetr s divnobarevným vzorem. "TO" snad nejde na pohovor? Záhy mi dochází, že ano. Přichází totiž další paní a když se zaposlouchám do hovoru v zasedačce, vedle níž sedíme, dochází mi, že páni právníci mají výběrko jak sériovou pásovku.


Je něco po šesté, když se konečně dostávám na řadu. Uvítá mne příjemná blondýna a hodně pěkný černovlasý týpek. Bloncku zběžně ošacuju. Černé pouzdrovky z bavlny, černé lodičky od Prady. Týpek má oblek na míru. Jak se představují a omlouvají svůj "drobný skluz", dochází mi, že to fakt nebudou ejčáristi.


Oba jsou ale nesmírně příjemní a chemie funguje na 100%, tak jim tu 40 minutovou sekyru velkoryse odpouštím. Dozvídám se, že chtějí někoho "sebeřídícího" s přesahem do práce koncipienta. Taková office managerka 2 v 1. Nadšeně je poslouchám a místy je usazuji do židlí, protože se orientuji v jejich právní problematice. Kamarádit s právničkou se prostě vyplatilo.


Odcházím s tím, že další kolo je víceméně formalitka. Práci jsme si odsouhlasili, prachy jsme si taky odsouhlasili. Prý mě bude chtít vidět vedoucí a majitel advokátky. Pohodička.


Další den mi volá bloncka, že pan doktor by mě rád viděl. Dokvačím znovu do advokátky. Už ve výtahu potkávám toho fešáka s postarším pánem. Podle zjevu hádám, že mám co dělat s vrchním JUDrem. Oblek šitý na míru, brýle s nápisem Armani asi taky nebudou fejkový, a za hodinky velikosti orloje, co má na ruce by vyžila průměrná česká rodina jeden kvartál určitě.


Dobře naladěná z téměř jisté práce se usazuji do zasedačky a úsměv mi ztuhne ve chvíli, kdy na mne doktor spustí, aniž by se představil. A prej ta částka, co jsem si řekla, je nehorázná a že tam mají kandidátky, které si řekly o dvacku hrubýho a ostatně tu práci by přece zvládla cvičená opice.


Po deseti letech strávených v byznyse mezi ajtíkama mě pan doktor nijak nevyvádí z míry. Takže mu dám jasně najevo, že s ním absolutně nehodlám polemizovat o tom, proč chci 40 hrubýho, tím spíš, když mi to jeho dva kolegové předevčírem odkývali bez mrknutí oka. Bloncka na mě se studem mrkne a snaží se chování pana doktora omluvit tím, že ona chápe, že životní náklady v Praze, atd.


Doktor se na ni a fešáka oboří, že ať si mě klidně zaměstnají za 40 hrubýho, když mi to dají ze svýho. Čímž končí debatu. Znechuceně odcházím a říkám si, jaká trubka v době ekonomického růstu vezme práci pro vydřiducha za dvacku hrubýho? Vždyť i prodavačka v Lidlu má dneska víc. Vždyť i skladník v Kauflandu má víc. A tím nikterak neshazuji tyto profese. Pohovor za všechny prachy.