Máte něco na srdci?

Můžete mi poslat email:

lucie.zitt@email.cz

Lucie Zitterbartová

IČ: 74515241

Nebo mne jednoduše najdete na všemožných sociálních sítích.

  • Facebook - Black Circle
  • Twitter

© 2019 by Lucie Zitterbartová. Česká Republika/Praha. Proudly created with Wix.com

  • Lucie

Nechte je očkovat, hrozí jim blechy

Kolem mne je teď miliarda novopečených matek s novopečenými miminy. Každá z nich tráví už od prvního ultrazvuku hodiny a hodiny na netu a hledá informace a videa a informace. Jedna kamarádka si před pár měsíci dokonce vygůglila video z probíhajícího porodu a chtěla donutit všechny svoje kamarádky, které již rodily, aby se na video dívaly s ní a potvrdily jí - či vyvrátily - jestli ten porod je přesně takový jako na tom videu.


Protože všechny mamči na mimibazaru píšou, že porod byl nejkrásnější zážitek jejich života a že přešťastný manža hrdě stříhal tu pupeční šňůru a ani jednou neomdlel. Ale to video působí prý děsivě, protože ta maminka se tam ale vůbec netváří šťastně a přítomný manža v tom videu sice neomdlévá, ale v jednu silnější chvíli prý hodil šavli. Dívat se na video jsem s povděkem odmítla asi jako většina z nás, co tuhle “nejkrásnější chvíli našeho života” máme za sebou a své kamarádce jsem doporučila, ať si vzpomene na svůj první sex a všechno, co se o něm do té doby dočetla v Bravu.


Bohužel o několik měsíců později mne tatáž kamarádka oslovila. Prý se mne musí na něco nutně zeptat. Ona si prý strašně cení toho, že jsem taková svá a navíc, můj chlapeček se dožil již dvanáctého roku života, tak asi nabyla dojmu, že to s dětmi umím a že vím, jak to udělat, aby se dítě v péči vlastní matky dožilo tak vysokého věku. Nu což, nechala jsem ji při myšlence, že jsem dokonalá supermatka a vždycky vím co, jak a proč dělám.


“Nechala jsi Tomíka očkovat?”, ptá se mne. Můj Tomík je očkovaný. Náš veterinář mi dokonce vymluvil očkování proti vzteklině s tím, že na jeho záchvaty vzteku na pískovišti očkování opravdu nepomůže a že si mám když tak skočit pro nějaký očkování na psychiatrii. Nic mi nedali, jenom ten pán mi kladl divné otázky a nechtěl mě pustit domů.


Záhy jsem pochopila, že moje kamarádka ale vůbec nestála o můj názor na očkování. Ona už totiž naočkovaná byla a chtěla naočkovat i mě. Ne. Chtěla mi vynadat. Ona si totiž vygůglila a bohužel i přečetla prvních milion a půl odkazů v češtině a 350 tisíc odkazů v angličtině o očkování. A jelikož je trochu hysterka, vzala si z nich jen to strašení. Dostala jsem kartáč. Protože jak jsem to mohla chudákovi Tomíkovi udělat, když jsem zabila jeho imunitní systém sérií očkovacích látek. Dostala jsem tak strašně moc, že jsem se musela jít do vedlejšího pokoje podívat, jestli jsem nezabila Tomíka úplně. Ale je to cajk. Tomík je živ a zdráv napojen na “multicosimyš” od svého PC a moji přítomnost v jeho kutlochu využil naprosto zdravým projevem standardního puboše: “Mami, neseš mi jídlo?”


Nasupeně jsem práskla dveřmi od dětského pokoje a vrátila se zpět k telefonu s kamarádkou. Razantně jsem ji umlčela ve stylu “zavři zobák, slepice, teď mluvím já” a připomenula jí, že mne přeci obdivuje, protože jsem supermatka, jejíž dítě se dožilo již dvanáctého roku života a pokud se náhodou nedožije dalších let, nebude to rozhodně následkem očkování, nýbrž v důsledku toho, že mi rupnou nervy a uškrtím ho.