Máte něco na srdci?

Můžete mi poslat email:

lucie.zitt@email.cz

Lucie Zitterbartová

IČ: 74515241

Nebo mne jednoduše najdete na všemožných sociálních sítích.

  • Facebook - Black Circle
  • Twitter

© 2019 by Lucie Zitterbartová. Česká Republika/Praha. Proudly created with Wix.com

  • Lucie

Krize grafomanova

Aktualizace: 24. led 2019

Nedávno jsem narazila na jednu profesionální spisovatelku. Bavily jsme se o tvůrčím psaní a že teda chystá další knihu. Letos třetí. Zírám na ni jak bacil do lékárny a ptám se jí, kde to v sobě furt bere. Prý to v sobě tak člověk má. V tu chvíli jsem ji z duše nenáviděla. Chtěla jsem se zastřelit.


Já jsem zpocená až na zadku, když ze sebe jednou za čas vypotím nějaký článek a ten zveřejním. Protože devadesát procent výplodů mé grafománie končí v šuplíku - teda jsem moderní - v koši Google dokumentů. A když teď ze šuplíku tahám věci, co by teda jako mohly být tady na blogu, opět u toho fyzicky trpím, protože trpím nutkáním to zase přepsat, překopat a ideálně zahodit.


Nové nápady na psaní mne obvykle napadají ve chvílích, kdy to je nejmíň vhodné a nemám jak si je poznamenat. Takže když konečně dojdu domů, že se do toho pustím, nejde to. Nápad je najednou fuč. A já tupě čouhám na monitor a nejsem schopna nadatlovat ani písmenko.


Jednou jsem si zkoušela stavbu a základ článku nahrát na diktafon. Všichni v metru na mě koukali jako na vola, který má minimálně tři psychiatrické diagnózy, jeden pán se mě naštvaně zeptal, jestli mluvím s ním a jedna paní se mě zeptala, ať si telefon vyřídím laskavě až venku, že na mě a moji kámošku není nikdo zvědavý.


Nevalně funguje i očekávání některých klientů a ještě hůř kamarádů. "Hele, mohla bys mi napsat nějaký ty kecy na web? Jak jsme úspěšná dynamická firma a tak. My si teď nechali dělat nový web, víš, jak... něco o firmě, náš tým - takový ten standard, aby to jako bylo jak to mají ostatní, protože lidi jsou na to tak zvyklí, ale tak chtěli jsme to mít trochu jiný než ostatní. Dali jsme za to skoro 250 tisíc a na texty už nezbylo. Ty to budeš mít za chvilku. Tak za pětistovku?"


Ptám se: "Za pět set za stranu?" a nejsem schopna se ubránit jízlivě sarkastickému tónu, protože mi je jasné, že kamarád má představu, že mu otextuju celý web včetně blogu a jelikož jsme kámoši, tak to spíchnu za pár minut za pár stovek. A když mu nastíním realitu, že pokud má "nový web" za 250 tyček bez textu a pravděpodobně i bez vize, tak je tak trochu debil a že až bude chtít příště vyhodit do luftu čtvrt mega, že se mi má ozvat, páč šetříme na byt. Očastuje můj humor a vtip čímsi o tom, že jsem jak ty lidi "v tý agentuře" a že si všichni myslíme, jak ze sebe nechá tahat prachy. Jelikož každá další taková poznámka zvyšuje moji touhu mu fyzicky ublížit, odcházím s myšlenkou, že mít práci na HPP a tyto počiny mít jenom jako takový koníček, za který mi druzí "občas" platí, že to bylo dobré rozhodnutí.


Tuhle jsem opravovala a vlastně přepisovala z "debilštiny" do češtiny ročníkovou práci pro jednoho studenta do dějepisu. Devatenáctiletý studeník 3. ročníku soukromé střední školy se příliš nepřetrhl, aby dostudoval, leč peníze jeho rodičů zjevně zařídí maturitu kde komu. Když jsem tatínkovi toho nadějného budoucího manažera v tatínkově firmě posílala fakturu, odepisoval mi, že ta práce měla obrovský úspěch a že bych se prý tím psaním měla živit. Sedla jsem si do kouta na postel v mé ložnici, zachumlala se do deky, objala Piškota (to je můj plyšový medvídek) a asi hodinu jsem plakala.


To jsou ty chvíle, kdy se vracím k tématu "napíšu knihu". Ta chvíle byla i dnes. Místo toho jsem prošla historii Linkedinu asi tři dny dozadu, přečetla si asi 15 nových článků mých oblíbených pisálků a narazila na vtipný článek Dominika Landsmana, kterého veřejnost zná díky "Deníčku moderního fotra":

"Jinak největší voser je vždycky začít psát. Potom je taky dost náročný v psaní pokračovat a úplně nejtěžší je knížku dopsat."

Tak třeba někdy.

Zdroj úvodního obrázku: http://korektor.the-comic.org/

31 zobrazení