Máte něco na srdci?

Můžete mi poslat email:

lucie.zitt@email.cz

Lucie Zitterbartová

IČ: 74515241

Nebo mne jednoduše najdete na všemožných sociálních sítích.

  • Facebook - Black Circle
  • Twitter

© 2019 by Lucie Zitterbartová. Česká Republika/Praha. Proudly created with Wix.com

  • Lucie

Krátké pojednání o úsměvu


Usmíváte se „jen tak“? Za poslední týdny jsem již po několikáté v autobusu narazila na docela pohledného, elegantně oblečeného, nazrzlého pána s velkými černými sluchátky na uších. Zhruba čtyřicátník v autobuse nevyčníval svým vzhledem. Ostatně dnes vedle něj seděl typově podobný muž a vedle mne postarší, leč velice pěkný a elegantní pán. „Můj Zrzek“ vyčníval úsměvem. Dnes i v minulých dnech, kdy jsem na něj měla štěstí.


Netuším, co poslouchal, a měla jsem obrovskou touhu se ho zeptat. Ale přišlo mi skoro trestuhodné vyrušit jej z jeho zaujetí a řekla bych i jisté formy relaxace po práci. Ačkoli jej dle prohmatávání si ramen bolely záda a trapézy – usmíval se na celé kolo, doslova sebou šil do rytmu toho, co měl v uších. A jeho úsměv byl nakažlivý. Alespoň pro mne ano.


Pozorovala jsem ale i ostatní lidi v autobuse. Stála jsem u zadních dveří a vedle mne na sesli seděl „Sympaťák“ - postarší, ale sympatický pán. Bylo na něm znát, že můj úsměv mu zvedl náladu. Dokonce se v jednu chvíli mírně natočil směrem ke mně, aby nepřišel o další várku. Když vystupoval, usmíval se na celé kolo stejně jako „můj Zrzek“.


Vzala jsem „Sympaťákovo“ místo. Naproti mně na sedadle seděl „Kulíšek“ - pán s kulíškem s ušmudlanou sportovní taškou a podobně ušmudlanou bundou. Všimla jsem si, že pod bundou má ale košili. Nedokázala bych odhadnout, co asi tak „Kulíšek“ mohl dělat. Na pánovi bylo znát, že jej něco velice trápilo a když jsme se střetli pohledem a já se na něj usmála, totálně jsem jej vykolejila. Jeden jediný úsměv, který rozbil jeho vesmír. Zbytek cesty už se nervózně ošíval a soustředěně se díval na svůj ušmudlaný batoh.


Vedle „mého Zrzka“ seděl „Korporátník“ – to proto, že měl na krku cedulku na modré šňůrce, jakou mají lidé z velkých office budov. Bylo znát, že je unavený a ustaraný a ačkoli už byl mimo kancelář, na čele se mu rýsovala „pracující vráska“. I s ním jsem se střetla pohledem a usmála se na něj. Ale uhnul pohledem tak rychle, že si stihl zachovat svůj ustaraný poker face a nehnout brvou.


U madla ve výhledu mezi mne a „Zrzka“ stála „Učitelka“ - mladá pěkná slečna s brýlemi a kytičkami na džínách. Možná VŠ studentka. Těžko říct. Myslím, že zaregistrovala usmívajícího se Zrzka stejně jako mne. A i když jsem na ni neviděla tak dobře, i ona se chvílemi uculovala.


Když jsem na Budějovické vystupovala, usmívala jsem se i já a vlastně i uchichtávala nahlas. Měla jsem dobrý pocit, že jsem úsměvem nakazila dva lidi a měla jsem dobrý pocit, že i dospělák jako „Zrzek“ dokáže být tak krásně bezprostřední a nic si nedělá z toho, že na něj přiznaně nebo po očku kouká kus osazenstva v buse.


Usmívejte se, je to fajn.


#úsměv #nálada

6 zobrazení