• Lucie

Gender jako jed zdravého rozumu

Tak nějak je poslední dobou asi moderní do všeho zavléct otázku genderové vyváženosti. Jistě jsou oblasti života, kde je to asi na místě, leč jsou témata, kdy nevím, jestli se smát nebo brečet, vidím -li myšlenkové pochody některých lidí.


Naposledy jsem si doslova sedla na zadek, když jsem narazila na článek "Čeština je genderově nevyvážená. Je potřeba ji revidovat" z pera novinářky Michaely Těšínské, která píše pro Lidovky o společenských tématech, zejména o vzdělání a rodině.


Článek hovoří o knize Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit české vědkyně, socioložky a lingvistky Jany Valdrové, která tvrdí, že čeština je genderově nevyvážená. „Když mluvíme o ženě a psovi, pes je z hlediska jazyka víc. V přísudku budeme tedy psát měkké i.“ Mateřský jazyk má podle ní zásadní vliv na vnímání světa již od dětství. Čeština ale staví ženy automaticky do podřadné pozice, domnívá se vědkyně. „Přes 20 let zkoumám texty nejen v knihách a zpravodajských článcích, ale i v diskusích. Čeština straní mužům,“ prohlásila Valdrová, když představovala spolu se Sociologickým ústavem AV svoji knihu.


Nedávno na Aktuálně.cz vyšel zajímavý článek o modernizaci českého jazyka, se kterým se do jisté míry ztotožňuji.


"Jazyk má být jedním ze základních pojiv národa, pilířem české kultury. Nepochopitelný a nezměrně komplikovaný jazyk však znamená jen zatuchlou dekoraci, jejíž reálný význam neustále klesá. Krátce řečeno: jazyk, s nímž převážná část rodilých mluvčí neumí zacházet, postrádá smyslu." píše se v článku.


Musíme si uvědomit, že jazyk je živý nástroj, který se v čase mění a vyvíjí a stejně jako je v čase obohacován o spoustu nových slov, jiná zase mizí. Je to přirozený koloběh života moderního jazyka. Sama vidím, jak je pro děti nesrozumitelný nikdy nekončící počet pravidel a výjimek z pravidel, který mnohdy postrádá hlubší logiku. Prostě se to tak píše a basta. Změny, o kterých publicista Josef Bouška ve svém článku píše, jsou i pro mne častým důvodem ověřování v pravidlech jazyka českého. Gramatické disciplíny, ve kterých dokáže chybu udělat i nejeden "grammar nazi". Ačkoliv občas trpím, uvědomuji si, že třeba psaní mě/mně je spíše na obtíž než nutnost pro pochopení významu.


S čím se ale ztotožnit nedokážu, je potřeba revidovat shodu podmětu s přísudkem a jiné gramatické oblasti podle genderu. Čeština je a věřím, že i nadále bude, velice bohatým jazykem, který nám umožňuje vyjádřit i ty nejabstraktnější pocity a popsat ty nejnepředstavitelnější věci. Potřeba rozlišit genderovou otázku v textu je vlastně pouze volbou autora a jeho jazykovou vybaveností.


Valdrová se opírá zejména o profesní češtinu, kdy například v náborových inzerátech nebo odborných článcích, je problematika genderové nekorektnosti nejvýraznější a kopíruje tak i problematiku nerovnováhy v oblasti rozdílných příjmů mužů a žen v různých profesích. Následně se potom odvolává na obsah učebnic pro žáky základních škol, které jsou dle jejího názoru plné genderových stereotypů.


Vzpomněla jsem si tak na kauzu kolem mého oblíbeného autora Jiřího Žáčka, kterého kvůli básničce v čítance "K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky." uctívači genderu pranýřovali docela dlouho. Žáčkovo dílo znám poměrně dobře a při čtení jeho tvorby pro děti i dospělé jsem se ráda vracela třeba do dob, kdy byl můj syn ještě malý a viděl mě tu nejdokonalejší bytost na světě právě proto, že jsem maminka.


Sama sebe se ptám, jestli snaha některých žen vyrovnat se mužům za každou cenu opravdu musí popírat lidskou přirozenost a jakousi biologickou předurčenost. Snaha o rovnost pohlaví ve mně budí pocit, že bychom se všichni měli stát něčím bezpohlavním. Měli by se z nás stát hermafroditi.


Existuje nespočet sociologických studií, které varují před novodobým trendem a to neochoty mladých lidí uzavírat pevné svazky. Zdaleka teď nemluvím o manželství, ačkoliv to s tím přímo souvisí. Dnešní mladí lidé jsou vedeni k naprostému individualismu. Jsou vedeni k sobě samým. Tradiční a tedy genderově stereotypní uspořádání společnosti je najednou z módy. Snaha o rovnost pohlaví za každou cenu - dle mého názoru - tento trend vývoje společnosti ještě podporuje. Ze společnosti se tak pomalu ale jistě vytrácí sociální aspekty, které drží společnost pospolitou a mírutvornou. Protože pokud se lidé druží, tvoří společně, mají společné hodnoty, mají pro sebe pochopení a jsou vedeni k toleranci druhých a je v nich podporována chuť se množit a zakládat trvalé svazky s potomky, mají taky přirozenou touhu své dílo chránit. Chránit něco víc než jen sebe.


Ale být sám za sebe a být si za každou cenu rovni znamená vzdalovat se od přirozené dělby práce. Samozřejmě, že ženy dnes netopí v jeskyni a muži neloví mamuty. Ale dokud jsou ženy nositelky dalšího života a muži tedy těmi, kdo jsou živiteli, přijde mi zcela zcestné popírat fakt, že příroda učinila obě pohlaví rozdílná právě proto, aby skutečně silní byli dohromady. Ne každý sám za sebe. A tu rozdílnost vnímám jako plusy obou pohlaví nerozumím tomu, proč bych měla být víc jako muž a proč by muži měli být víc jako my ženy. Občas je mi z toho smutno.


#gender #rovnoprávnost #čeština #jazyk #ženy #muži

354 zobrazení2 komentář

Máte něco na srdci?

Můžete mi poslat email:

lucie.zitt@email.cz

Lucie Zitterbartová

IČ: 74515241

Nebo mne jednoduše najdete na všemožných sociálních sítích.

  • Facebook - Black Circle
  • Twitter

© 2019 by Lucie Zitterbartová. Česká Republika/Praha. Proudly created with Wix.com